O duchovním léčení aneb léčení Světlem Kristovým
Smyslem tohoto článku je popsat moje zkušenosti z duchovního léčení ze strany zprostředkujícího člověka. Dnes je léčena pacientka jménem Lucie. Léčení může probíhat na dálku, na libovolnou vzdálenost, nebo osobně; v každém případě je fyzicky bezkontaktní. Rozdíl mezi léčením na dálku a osobním není v kvalitě žádný. U osobního léčení hraje vždy velkou roli osobnost a energie terapeuta, proto se taková pomoc může jevit zdánlivě silnější. Duchovně tomu tak ovšem není.
Pacient si před léčením najde pohodlnou polohu vleže, vždy má mít zavřené oči. Lidé se často ptají, co mají při léčení dělat. Jelikož nejde o žádný druh meditace, regresní terapii či konstelace, je dobré, aby se léčený naprosto uvolnil a vědomě se pouze a výhradně otevřel pomoci shůry bez posuzování a strachu v hluboké vděčnosti a důvěře. Tento druh pomoci není nikdy nabídnut lidem, kterým by nemohl v danou chvíli pomoci, lidem bez zájmu na sobě duchovně pracovat, či třetím osobám bez jejich souhlasu vyjma umírajících a zemřelých, kteří se vyjádřit nemohou.
Vždy začínám vlastním uvnitřněním, tedy modlitbou ke Kristu, opuštěním myšlenek, emocí a vůle. Při tomto počátečním aktu zcela vědomě odevzdávám vlastní vůli Kristu až do té míry, že necítím žádnou touhu dotyčného léčit. Moje slova zní v hloubi duše: „Jsem Tvůj služebník, Pane, Kriste, děj se vůle Tvá, ne má.“ „Jsem Tvůj služebník, Pane, Kriste, děj se vůle Tvá, ne má.“ „Jsem Tvůj služebník, Pane, Kriste, děj se vůle Tvá, ne má.“
A poté pomaloučku, stále s rukama sepjatýma na čele, pokračuji: „Je-li to Tvá vůle, prosím Tě o léčení Lucie Božím Světlem. Prosím Tě o Milost pro ni. Děkuji Ti za Boží Světlo i Milost pro Lucii. Děkuji Ti i za Milost pro mě, že Ti smím sloužit a vidět to. Amen.“ „Je-li to Tvá vůle, prosím Tě o léčení Lucie Božím Světlem. Prosím Tě o Milost pro ni. Děkuji Ti za Boží Světlo i Milost pro Lucii. Děkuji Ti i za Milost pro mě, že Ti smím sloužit a vidět to. Amen.“ „Je-li to Tvá vůle, prosím Tě o léčení Lucie Božím Světlem. Prosím Tě o Milost pro ni. Děkuji Ti za Boží Světlo i Milost pro Lucii. Děkuji Ti i za Milost pro mě, že Ti smím sloužit a vidět to. Amen.“
Takto začínám každé duchovní léčení. Poté ruce uvolním ze spojení, nechám je volně vedle sebe a zažívám obrovskou Milost. Před mým vnitřním zrakem se totiž otevírá nadpozemský zdroj Božského Světla, Kristova Světla. Z tohoto zdroje teče proud Světla do Lucie a zaplavuje celou její duši. Lidskému rozumu se může zdát, že tolik Světla musí toho malého človíčka okamžitě naplnit a přesto proud neustává, naopak sílí a často se změní na Světlo bílé barvy. Setrvávám v modlitbě jako pozorovatel, do ničeho nezasahuji a jen údivně jsem. Při tomto léčení se stává, že se před mým zrakem objeví obrazy z minulosti pacienta. Mohou to být traumata z tohoto nebo některého minulého života, která mají být již řešena. Tak se léčí i minulost, minulá pochybení, zranění, uvolňují se cesty ke změně v přítomnosti. Často se ze Světla proudícího do pacienta vynoří postavy, bytosti, které samy aktivně léčí, pomáhají a vykonávají vůli Kristovu. Mají nejrůznější podobu, jsou krásné a láskyplné. Některé jsou ženské a některé mužské, obvykle se smyslem pro radost. Mnohokrát mi radí, mluví se mnou, učí mě. Jsem jim velmi vděčný. Nezřídka se při léčení zjevují mnohá zvířata jako lvi, medvědi a jiná, která mají za úkol ochraňovat léčeného. Jedna duchovně nádherná léčící ženská bytost mě zve, abych se k léčení připojil. Ostýchám se, jsem přirozeně stydlivý. Její odzbrojující láskyplný úsměv mě ovšem přesvědčí a já přisedám do kruhu pomáhajících bytostí kolem Lucie. Jsem vyzván, abych přiložil svoje duchovní ruce na Lucii. Namítám, že vše musím nechat na vůli Kristově, že do léčení nesmím zasahovat. Duchovní pomocnice se na mě chápavě podívá a říká, že tady se teď děje jen vůle Kristova, tady není ego, a že On to po mně chce. Vždyť zdroj Světla je zdroj našeho věčného života. Musel jsem zpřetrhat vlastní okovy svázanosti svými mrtvými názory. Poté jsem v největší pokoře, jíž jsem schopen, vložil svoje duchovní ruce na Lucii. Všude, kde jsem se Lucie dotknul, se ta část její duše rozzářila. V ten okamžik všechny kolem sedící bytosti vyskočily v radosti z mého nesmělého činu. Pochopil jsem, že všechny léčící a pomáhající bytosti jsou součástí Kristova Světla, konají jen Jeho vůli. Jejich pomoc léčenému spočívá výhradně ve směrování Světla, proto i moje přiložené duchovní ruce pouze usměrnily tok Světla od Krista. Vše se při léčení děje ve Světle a vůli Kristově zároveň. Světlo Kristovo i Jeho vůle jsou jedno.
Po chvíli jsem byl požádán, abych se vrátil na pozici pozorovatele. Celý prostor, kde byla Lucie léčena a zaplavena Světlem, se náhle vznesl na rukou všech léčících bytostí do Kristova Světla. Po chvíli proud Světla ustal. Léčení je pro dnešek u konce. Znovu děkuji Kristu za Milost pro Lucii, za Boží Světlo a za Milost pro mě.
Léčením Kristovým Světlem je každé duši nabídnuta pomoc, cesta Světla. Léčení pomáhá na úrovni duchovní, duševní, emocionální i fyzické. Tuto pomoc ovšem nelze nikomu vnutit, protože máme svobodnou vůli. Proto se každá duše vždy sama rozhoduje, zda a kolik pomoci je schopna přijmout. Se Světlem poté musí hospodařit, naložit. Samotná podstata Světla člověka zavazuje a nutí ho ke změně k lepšímu. Čím více dostáváme Milosti ze Světla, tím více můžeme duchovně popojít, ale také můžeme z větší výšky padnout. Je to na nás.